pátek 27. února 2009

26.2. foto nove bydleni

http://www.facebook.com/album.php?aid=22732&id=1332364132&l=50188

Tak takto teď bydlím...

úterý 24. února 2009

Urbanismus Cartageny


No, s postupujícím časem si člověk uvědomuje jak složité je střílet zobecňující soudy od boku. Navsteva Barranquilly take ukazala, ze neni mesto jako mesto (vice v jinem prispevku). Nicmene o Kartagene lze rici toto.

Mesto se sestava z nekolika centralnich, historickych casti a z rady homogenne rozlezlych novejsich ctvrti. Mezi stare kolonialni ctvrti patri zejmena El Centro, Manga a asi take Pie de Popa. Kartagenu si lze prohlednout na google earth, nebo take zde: http://www.skyscrapercity.com/showthread.php?t=792934

El Centro je nejstarsi, hradbami obehnanou casti plnou kolonialni architektury starych kosteliku, namesticek atd. Jeste se s nim bratri Getsemani, kde budu bydlet. Manga je prilehly ostruvek, asi nejpeknejsi rezidentni ctvrt, rovnez s priklady kolonialnich domu. Pak tu mame Boca Grande, coz je tahly vybezek pevniny do oceanu castecne chranici zatoku kam priplouvaji lode a jachty. Boca se vyznacuje koncentraci plazi a hotelu a jako v jedine v ni prevladaji vyskove budovy (tj. cca 4 - 15 pater). Konecne Pie do Popa je ctvrt blizko Mangy a Centra na upati vyrazneho pahorku, na jehoz vrcholu lze nalezt stary klaster.

Zbytek Kartageny vznikl zrejme v 20. stoleti prudkou a chaotickou urbanizaci a to jednak podle Mangy smerem na Terneru a Turbaco (osou zde je arterie hlavni avenidy, po niz jezdim do prace) a jednak po pobrezi za pahorek Pie de Popa... timto smerem je letiste a za pahorkem a letistem nejhosri slumy.

Od oka soude byla urbanizace dosti chaoticka, tudiz lze tyto oblasti charakterizovat jako homogenni sit nahustenych bloku a skrumazi rodinnych domku (prizemnich ci patrovych) na jakz takz pravouhle sachovnicove siti. Semtam maly cinzacek "Edificio" popr. uzavrena komunita domku "Urbanizacion" (to jsou ty lepsi adresy). Sem tam prasny placek ci uliska, nejaky strom, melky kanal odvadejici destovou vodu, skola ci skolni hriste, tovarnicka. Malych dilnicek, obchudku a stanku nepocitane.

V tomto svevolne rostlem podrostu vsak jako lokalni krystaly radu truni nakupni centra s hlidaci a pekne upravenym okolim, k nimz casto zrejme patri take sada nadstandardnich cinzaku.

Ve srovnani s Barranquillou vyvoj Kartageny asi nemyslel na dostatek kapacitnich komunikaci, slovutna hlavni avenida je ctyr az sestiproudova, ostatni vetsi tahy by clovek spocital velmi rychle... V dusledku toho se dnes Kartagena potyka s dopravnimi zacpami.

Smerem k okrajum jsou ctvrte bidnejsi a bidnejsi. Do centra naopak domy honosnejsi. Zrejme umerne tomu jak dlouho v nich jejich majitele zili, jak se zmohli a domy zvelebili. Okrajove slumy pry vznikaji migraci obyvatel z oblasti suzovanych guerrilovou valkou. Cestou podel pobrezi do Barranquilly jsme opravdu videli oblast chatrci, vybudovanych v jakemsi mokradu z vetvi a vselijakych evidentne nalezenych materialu, patrne bez legalnich vztahu k pozemkum... Vlada pry ma projekty na asanaci techto oblasti a lepsi ubytovani jejich obyvatel.

Esteticke vnimani a tropicke podnebi

Teprve pri pobytu zde jsem si dostatecne uvedomil, nakolik je nase vedomi a vnimani zavisle na prostredi v nemz se utvari. Ukazuje se totiz, ze se mi zdaji byt peknymi barvy a kombinace barev, ktere bych v Cechach povazoval za nepekne.

Zda se, ze tento posun vnimani je zpusoben rozdilem v kilmatu. Asi tak, jako v nemocnicich zamerne vladnou barvy tlumive a uklidnujici, take zdejsi horko si zada svou dan. Nejen telesno se na tom podili. Svuj vyznam ma asi i uhel dopadu slunecniho svetla na rovniku, a do jiste miry nutnost lidskych staveb esteticky souznit s okolni vegetaci. Svetlo, alespon v tomto obdobi, bych prirovnal k pozdnim odpolednim babiho leta u nas. Jeho teplota a intenzita samozrejme ovlivnuji i to jak se jevi barvy.

Ve vysledku pak barvy, ktere bych u nas povazoval za vyblitiny nebo brcalovky se u zde jevi jako nanejvys prijemne a osvezujici odstiny. Take nedostatek bahen a destu a posmourneho pocasi vubec umoznuje na stavbach i automobilech obstat barvam, ktere by u nas brzy byly usmourane a umatlane, nepekne zacakane odstrikujicim destem. Diky tomu zde hojne zari jasne, pastelove barvy, z nichz by byl jiste treba takovy Van Gogh nadsen. Rovnez lze zaznamenat ostre kontrasty svetlo / stin.

Horke a prasne klima (navzdory vzdusne vlhkosti) pusobi ze i bida a chudoba jsou nanejvys zaprasene a nikoliv zatuchle hnilobne mokvave jak se tomu deje v nasich sirkach (uz na Sv.Martinu jsem si vsiml nizsi miry odpudivosti bezdomovcu, kteri jsou vetrem pekne vyfoukani od vsech neprijemnych oderu, ktere se navic v lehkem odevu mene hromadi:). A tot asi vse...

24.2. stehovani

tak dnes jsem se dozvedel ze se musim stehovat driv neb zitra se odveze veskery nabytek. Po praci jsem si tedy sbalil (veslo se to, kupodivu) a jelikoz ted mam vsechny veci sbalene tudiz nemuzu napr. pripravovat hodinu na zitra (stejne maji pisemku tak je pak pustim) tak budu psat:)

Pohledum na zapady slunce a zevlovani ze sedmeho patra na rusnou ulici je tedy konec...

No a vypada to, ze hifi vez za nakup toaletniho papiru v supermarketu jsem nevyhral, pac mi nikdo nevolal:)

neděle 22. února 2009

21.2. Karneval v Barranquille


Tak o tomto víkendu první výlet mimo Kartagenu. V sousední Barranquille totiž probíhal slavný karneval. Tudíž nám bylo doporučeno jet se podívat. S organizací pomohl AIESEC kde nám naši místní opatrovníci zprostředkovali kontakt na místní pobočku, která nám zajistila ubytování a vřelé přijetí.

Karneval byl moc pěkný, potkali
jsme príma lidi a nic se nám nestalo.
Já s tím pořád tak napůl počítám že
foťák může zmizet a tady na karnevalu
už je ukradli několika stážistům nicméně
po konzultaci jsem učinil bezpečnostní
opatření, takže jsem ho měl na krku
pod trikem

Navíc jsem dost času strávil na stromě
kde byl lepší výhled a šance na okradení
malá, to spíš v tlačenici, nějaké děcko mi
tam šmátralo v zadní kapse ale tam jsem
pochopitelně nic neměl.


No a pak jsme se tam bavili s nějakou místní
rodinou (Erich s manželkou Ruby a jeho sestra
Rosie s manželem Antoniem a tři synové) což rovněž naši bezpečnostní situaci
značně zlepšilo:) tak jsme se tam pobratřili,
dostali nějaké dárky atd., pak jsem ještě
dostal najíst když jsem se nějaké paní ptal
co stojí jídlo v domnění že to koupila:) Takže
fakt sranda.

Je to legrace, prostě je tady hranice mezi chudýma
ale normálníma lidma, kteří jsou rádi že se image
Kolumbije zlepší a těma úplně zoufalýma co by člověka
obrali... podle vzhledu těžko soudit. Ale víceméně se
to dá vycítit. Což je fajn. Jinak zkušennost je taková
že 90%lidí jsou ti normální co člověku pomohou, kolikrát
jsme se třeba ptali na cestu nebo tak a lidi normálně
pomůžou, těch "zevláků" je docela míň, vlastně se mi
stalo zatím jen jednou že mne někdo otravoval o drobné.

No a pak řekl bych fungují takové ty věci jako že lidi s dětma
jsou v pohodě (jako že bych taky nikoho neolupoval před
dětma).

Mimochodem, "písní letošního karnevalu" je letošní hit
"mama ron" (chlastat rum) od interpreta "El ňato". Jedná
se o žánr zvaný "champeta" (čampeta) což je jinak žánr spíše
vulgárnější (tanec a la kopulační pohyby). Vidět lze zde:


Po karnevalu jsme se konečně shledali s AIESECery, a v domě kde
nás ubytovali se konala párty. Končil jsem s Rubenem ve tři hodiny ráno.
Rodiče nadšeně nosili do patia
reproduktory, aby nám to tam pak až do tří hrálo na plné.... sousedi
bez problému, u nás si to těžko dovedu představit:) Jednalo se o dvouzesilovačového
Panasonica, tak jsem pomáhal zapojovat.

Za jednotný příspěvek bylo nakoupeno jídlo (jakýsi místní knedlík jemuž
se říká pollo (kuře), nejsem si jist zda jde o těsto nebo nějaký chlebovníkovitý plod, dále uzeniny které vzhledem k vypitému rumu (netypicky s anýzovou příchutí) přišly vhod.

Asi v polovině párty se konalo překvapení v podání čtyřčlenné živé kapely, která
hrála místní žánr Vallenato (bajenato). Byli to čtyři starší chlapíci ktěří se tím asi přiživují, byla to legrace, u nás už to moc není, pozvat si takhle místní šumaře, leda někde na vsi. No a všichni ty písně znali takže vesele zpívali s. Vidět to můžete zde (video vlastní). Zejména se mi líbil děda bubeník jak do toho řezal, a dáva si i sóla:)


V neděli pak zas návrat, zajímavá byla hlavně zkušennost s místními dálkovými busy (opravdu celkem luxus) a výhledy na krajinu.

nové fotky starý kampus, španělská koloniální architektura

http://www.facebook.com/album.php?aid=21139&id=1332364132&l=e6c47

čtvrtek 19. února 2009

Tajemství Renaultů odhaleno!



Klíčem je tento obrázek a stejnojmenná stránka (http://www.carrocolombiano.cjb.net/). Ukazuje se totiž, že Renault se tu nejen dlouho prodával, ale i vyráběl. Což naopak vysvětluje velkou lásku zdejších lidí k R4, považovanému svým způsobem za národní vozidlo. (Amigo fiel = věrný přítel)



A k řadě dalších Renaultů, např. R6, zde je např. odkaz na "tunery" R6ky z Argentiny:) viz stránka http://www.renault6.com.ar/fanaticos/r6tunning.htm

Něco málo k hudbě:)

Takže něco málo k hudbě. Nejprve zkusím odkázat video s velkým místním hitem. Byla to první nová písnička co mne tu chytla hned první večer...




Doufám, že je to vidět. A nyní POZOR! je potřeba poslouchat s basy. Na reproduktorech počítače to nevyzní... Na obrázku vidíte, jaké reproduktory má autobus. Koeficient rozdílu mezi reproduktory v autobuse a na diskotéce je ale podobný jako u nás. Vynásobte a představte si to sami:)))



Asi si budu muset koupit lepší sluchátka. Asi se přestěhuji blíž k centru takže nevím co bych dělal v buse hodinu, a moje nejlevnější Kossy z USA (tam vedou i velmi "soc" modely) nemají v hluku busu šanci cokoli sdělit. Takže pokud selže jejich tuning asi si nějaké pořídím.

No další věc snad jedině seznámit vás s člověkem jehož hudba se mi líbila aniž bych ho znal ještě před příjezdem. Je autorem některých skladeb na kazetě nalezené na Sv. Martinu. Frankie Ruiz, alias "papa de salsa".



A tady máte ukázku tvorby tohoto člověka... Prostě klasika:) A mrkněte na ten štýl:)


a další...


toť zatím vše...

neděle 15. února 2009

FOTKY z pracoviště

http://www.facebook.com/album.php?aid=21316&id=1332364132&l=56f2a

15.2. neděle

Dnes jsme měli jet na „Playa blanca“, takže jsem vstal brzo, abych našel sms zprávu, že výlet se zrušil. V důsledku toho mám trochu času navíc pro blog atd. Tento vývoj je svým způsobem typický. Podobně dopadla „divadelní hra“ na Sv. Valentýna, která se halasně naplánovala načež o ní už nikdy nikdo neslyšel:) Tyto poměry mají svůj rub a líc. Opravit počítač je dost složité, ale naopak "reálné" pracovní zatížení se v tomto světle nejeví tak hrozivé jako na papíře:)

Také jsem strávil hodně času ochranou počítače proti virům, které se zde šíří rychlým tempem. Pár jedinců jsem si zkopíroval spolu s výběrem salsy od sekretářky oddělení. Rovněž používat USB spolu s volně přístupnými počítači je lehký hazard. Včera jsem zaznamenal změny v jednom systémovém souboru, Antivir a AdAware něco proti tomu dělali ale jak moc se to opravilo nevím. Nainstaloval jsem proto volnou verzi Zone Alarmu, tak uvidíme.

Snažím se připravovat věci na příští týden nerad to dělám na poslední chvíli, a když zbude čas tak si skočím na pláž u Boca Grande. Je dnes příjemně pod mrakem.

14.2. sobota - prezentace

Opět podívat se na další byt. Domácí práce a schůze AIESECu zabraly většinu dne, taktéž jsem dělal prezentaci ČR v powerpointu, což byl trochu stress protože v půlce procesu náhle zmizela. Následkem toho nebyla úplná, i tak ale myslím slušná.

Spěchaje na univerzitu jsem zapomněl že tady se na čas tak nehledí tudíž jsem zdaleka nebyl poslední. Poučení: příště peníze za taxíka vyhazovat nebudu.

Po prezentaci domů, a kolem osmé jsme se šli podívat na další byt nedaleko odsud. Následně jsme s člověkem z AIESECu poklábosili při 2 pivech. Také byla nějaká party v centru ovšem toho jsem se vzdal bo v neděli má být brzo ráno výlet na známou "playa blanca".

13.2. Svatý Valentýn

Pátek. Dnes jsme měli školní akci „Svatého Valentína“ takže se muselo vstávat brzo a různé věci připravit. Už to tu jede týden. No prostě taková školní oslava.

Významné také bylo že tento jediný den jsem zde poprvé uviděl jak škodu favorit, tak škodu forman (že by zásah vyšších sil?) takže už vím, že sem exportujeme déle, než jsem myslel:)

Mimo to jsme se byli podívat na dva byty kde bych mohl bydlet, stěhovat se musím kolem 25.2.

12.2. shrnutí týdne

V uplynulém týdnu se toho mnoho neudálo, tak stručně:

1) Oksana se zaškoluje a přebírá hodiny. Díky tomu mám teď už jen tři třídy.
2) ve svých třídách jsem zadal testík:) Místní studenti mají pověst chronických opisovačů, i zavzpomínal jsem na metrnice ze základky. Všechny rozsadit, všechno z lavic pryč, absolutní ticho a ještě jsem je sledoval ze zadu:))) Výsledek kolem 50procent správných odpovědí.
3) Pokusy o opravu PC pokračují. Komunikace s Evropou je řádově snazší, mám nabídky na díly kdežto tady nikdo neodpověděl ani nic neudělal. Panty jsem vymontoval a nahradil bastlením. Ve výsledku má noťas pant otočný ale bez aretace, kterou zajišťují přilepené provázky. Navíc čelíme náporu virů které se tu jaksi více šíří.

8.2. kutil opravuje noťas

Oprava pantíků neproběhla podle představ, přinejmenším však alespoň nevznikl nový problém. No, vlastně se ulomil druhý pantík. Ale což stejně půjdou do háje.

No nicméně při posouzení fyzikálních poměrů: 1 rameno síly 20 cm, druhé cca cm, jsem se podivil, že to vůbec drželo tak dlouho. Postobon (rozhodl jsem se k opravě utenticky použít plechu z plechovek od místních kultovních nápojů) zatím zaručuje, že milá obrazovka neupadne a nepřervou se káble. Ovšem to je taky všechno.

Přitom jinak to šlape zcela bez problémů...

7.2. sobota - nová praktikantka

Hrozbě učitelského soustředění jsme unikli, takže den pro sebe až na míting AIESECu od 3 a poté vítání Oksany na letišti.

Odpolední sraz byl dosti volný, zůčastnili jsme se jen plánování multikulti. Následovala vyjížďka k zátoce, kde se dá zevlovat na břehu a pozorovat lodě a pelikány. Je to vedle námořnického klubu, takže po chvíli, kdy se všichni přepli do rychlé španělštiny a přestal jsem rozumět i to málo, jsem se tam šel podívat.

Následně jsme se občerstvili a jeli čekat na letiště kde let měl 2 hodiny zpoždění. Takže jsme tam seděli a klábosili, než dorazila Oksana, na kterou tu ale čekal místní přítel z obce Turbaco. Oksana prý nebyla mimo Ukrajinu, i ukázalo se, že přítel tam pět let žil (idea Kolumbijce vrhajícího se na Ukrajinu mne dost překvapila, aleukázalo se že tam dělal PhD v chemii). S přítelem Oksana odfrčela do Turbaca kde míní žít celou dobu tak ji asi moc neuvidíme, a my jsme taky odfrčeli, unavení, domů.

NOVÉ POZNATKY
Během konverzace na letišti jsem se ale dozvěděl zajímavé detaily o místním životě, takže stručně:

1) Mimo města tu prý stále přetrvává vzorec chudí lidé = hodně dětí. V těchto případech je vzdělání nulové. Pracuje jen muž, žena se doma stará o početné potomstvo. Muž po týdenní práci většinu výplaty propije s přáteli. U rozpadlých domků chudých čtvrtí prý můžeme o víkendech pozorovat ohromné soundsystémy. U nich muži sedí, hrají domino, popíjejí pivo a další alkohol. Tak uteče víkend.
2) Ještě v generaci prarodičů našich vrstevníků rodiny běžně měly i přes deset dětí.
3) Tento vzorec je ovšem typický zejména pro Karibskou oblast (podnebí).
4) Co se týče autobusů, zde jsou informace od místních: Autobus koupí firma, ta jej ovšem svěří řidiči, který si jej může „personalizovat“ jak chce. Odtud tedy bohatá výzdoba. Navíc mají autobusy často také jména. Dále je zajímavé sledovat boj o zákazníky. Na stejných trasách totiž pasažéry posbírá ten autobus, který projíždí první, nebo je u kraje vozovky, takže se autobusy navzájem předjíždějí, blokují, kličkují a vytlačují. Za řidšího provozu se to děje celkem v rychlosti. Jízdu brzda-plyn doprovází odfukování pneumatických brzdových systémů při každém brždění.
6) členy AIESEC byli i Bill Clinton a George Bush

čtvrtek 5. února 2009

ODKAZY

Stránky university naleznete zde:
http://www.unitecnologica.edu.co/

Chcete-li si prohlédnout Cartagenu,
nejlépe je použít aplikaci google earth.
Zde lze dohledat oba kampusy university
pod UTB Manga a UTB Ternera.

Lze najít také další objekty, např. místní
jachtařský klub.

5.2. Shrnutí minulého týdne

Tak nám konečně „skončil“ pracovní týden. Takže mám čas sednout k počítači a shrnout dojmy. To se stane v následujících článcích.

Jinak běžný pracovní den vypadá takto: v 6 budíček, v 7 ve škole, 7-9 a 9-11 výuka, tento týden často výuka také 13 – 15h, do 4 bych tam měl být, kolem 5 doma, nákup, 1 – 2h odpočinku, 7 – 10 příprava výuky na další den.

Stručně vzato během minulého týdne jsem se hlavně dále zapojil do práce ve škole. Především díky tomu, že jsem dostal přístupová hesla k oboum místním počítačovým systémům (SIRIUS a SAVIO), klíč od kabinetu, CD s poslechovými materiály a nějaké další materiály. Navíc jsem dnes prošel školením v užívání SAVIA, což je docela dobré rozhraní jak pro studenty tak pro vyučující na bázi moodlu. Navíc se o něj stará rovněž člen AIESEC takže jsem zde našel velmi vstřícný přístup (rozvedu dále).

Další lazení proběhlo na úrovni všednodenních procesů, zejména jsem se naučil jezdit ze školy levnějším a prostornějším busem (což vzhledem k rozměru Microbusu je velká výhoda). Nadto teď jím z vlastních zásob čímž ušetřím nějaké to peso (výhodný tuňák, rýže, vejce atd v nedalekém supermarketu).

Ve škole jsem se také trochu zapojil do propagace místního AIESEC, což vzhledem k tomu, že zatím nemám žádný důvod k nespokojenosti (klepu na dřevo), nebyl pro mne problém. Místní AIESEC totiž právě rekrutuje nové členy, a tak měli v kampusu stánek.

Trochu se děje i na frontě dalších projektů spojených s naší stáží, koluje oběžník CCC (Cartagena connecting cultures), který nastiňuje budoucí multikulturní projekty, o nichž se teprve bude jednat. No a trochu jsme rozpracovali i projekt filmového klubu... byť nevím, při paličatosti vlastní Rusům z toho možná budou dva konkurenční projekty. Uvidíme:) Jako v devětašedesátém v hokeji:)))

KOLUMBIJSKÉ IT

Dnešní návštěva u univerzitních správců IT mi přinesla řadu zajímavých informací a dojmů.

Především celkový kontrast moderních technologií s jejich okolím je daleko větší než u nás. Zatímco Evropa prožila postupný industriální vývoj, jehož všechny epochy měnily tvář našeho prostředí, zde do nepříliš průmyslové země vtrhla IT revoluce s nebývalou silou.

Zdá se, že všechna energie, která je u nás věnována údržbě již existujících starších technických infrastruktur, je zde vržena do této nejmodernější vrstvy. Díky tomu vybavení informačními technologiemi je zde kolikrát na lepší úrovni než např. na pražské ČVUT (pokud se pamatuji).

Kampusy se bezdrátovými přípojnými místy doslova hemží, a dokonce např. i ve podezdívce plotu ohraničujícího kampus v Manze lze nalézt zásuvky, z nichž studenti napájejí své laptopy (co na tom, že naopak zase tu a tam vypadne veškerá elektřina:). Také centrum IT na univerzitě je vybaveno moderní technologií.

Zájem o tyto technologie je tu enormní, jelikož zdělání v této oblasti patrně poskytuje velké přísliby do budoucna. Ovšem zájem studentů je nadto i spontánní, např. jakékoli hodiny v počítačových učebnách patří prý k nejoblíbenějším. Také místní ITs se podílejí na programování modulů pro univerzitu a jejich výstupy bych laicky označil za dost povedené, alespoň co se logiky a grafického zpracování týče. Mimo to se dosti samozřejmě očekává, že se část výuky odehrává touto formou.

Dále bych vyzdvihl trend, který se mi zdá být ve zdejších poměrech zcela logický a velmi pragmatický. Jde o důslednou a koncepční orientaci na nezpoplatněný software. Nejen, že IT středisko pracuje, a zdá se úspěšně, na bázi linuxu. Kromě toho, a to je asi to hlavní, nabízí rovněž ucelené kurzy, nabízející osvojení určitých dovedností (development, grafika) právě výhradně v prostředí nezpoplatněných programů. Myslím, že pro zemi, která je globálně poněkud znevýhodněna, je to ta nejlepší možná orientace, a v zásadě se jedná o naplnění původní filosofie internetu coby zdroje snadno dostupných informací pro všechny.

I my Češi bychom se tu možná měli co přiučit.

AUTOBUSY


Během týdenního provozu jsem pronikl trochu hloub do odivuhodného a neobyčejně „jevově bohatého“ světa místní autobusové dopravy, takže se s vámi podělím o nejnovější poznatky. Jsou věci, které si ještě musím ověřit, nicméně zdejší modus oprandi je opravdu zajímavý.

V dopravní špiče jezdí autobus většinou s „průvodčím“ což je zcela normálěn vypadající mladík, který nicméně za jízdy visí v otevřených dveřích a komunikuje s potencionálními pasažéry (vykřikuje jména cílových a průjezdních míst, dělá různé posunky a podobně se snaží komunikovat). Pasažéři si pak autobus zastavují kdekoli a kdykoli (doslova) pokynutím rukou (venku) nebo voláním „paráda paráda“ což neznamená obdiv k řidičskému stylu řidiče (byť by si to někdy zasloužili) ale „zastavte zastavte“.

Při těchto krátkých zastávkách v zájmu co nejmenších zdržení tito průvodčí vyskakují z autobusu a zase naň naskakují ještě za jízdy, podobně jako u nás popeláři. Kromě toho také pomáhají starším osobám nastoupit a vystoupit a ty mladší postrkují, aby nezdržovali. Další jejich funkcí je obcházení nastoupivších cestujících a výběr jednotného jízdného, a také dávají řidiči pokyn, kdy se může rozjet tehdy (a to je často), když je autobus narvaný tak, že řidič nemůže vidět kdo nastupuje a vystupuje.

Otázka tras a jízdních řádů je dosud zahalena záhadou. Je zřejmé, že na některá místa autobus zajíždí jen na přání pasažérů, nicméně hlavní trasy jsou víceméně dány a jsou rovněž vyvedeny na karoserii autobusu a na předním skle bombastickými ozdobnými nápisy. Nicméně frekvence, s jakou autobus svou trasu objíždí je asi důležitá a je sledována. Svědčí o tom následující jev:

Vždy na určitém místě trasy autobus náhle brzdí u chodníku a průvodčí vybíhá ven a co největší rychlostí utíká k nedalekému místu, kde ve stínu stromu sedí chlapík, který má před sebou na stolku jakési píchačky. Průvodčí mu podává kartu, kterou tento procvakne. Na cstě zpátky do autobusu průvodčí už nikdy nespěchá:) Člověk by až řekl, že se octl v nějakém Švankmajerově filmu:)

Asi tak polovina autobusů vás obšťastní reprodukovanou hudbou. V autobusu, jímž jsem jel dnes, byla i televize (zda byla funkční, nevím). Výběr hudby a výzdoba interiéru patrně záleží zcela na libovůli řidiče/ majitele. Některé kreace připomínají oltáře, jiné jukeboxy, nechybí visící plyšáci, blikající světýlka, ozdobné lišty, záclonky z drahých materiálů a zrcadélka.

Také vnější výzdoba autobusů je velmi pitoreskní a rozmanitá. Její množství, jak se zdá, víceméně roste úměrně stíři autobusu. Za obzvláštní zmínku stojí věci, z kterých by u nás technické inspekci vypadaly všechny vlasy na hlavě. Zaprvé je to míra pokrytí všech prosklených ploch foliemi s funkcí jednak ochrany před sluncem jednak čistě ozdobnou a ornamentální. To se týká také zorného pole řidiče. Druhou záležitostí je fakt, že počet a umístění prvků vnějšího osvětlení vozidla je evidentně do značné míry libovolný (s výjimkou hlavních předních světel, jež ovšem asi omezuje spíše jejich zástavbová hloubka). Brzdová a směrová světla lze najít ne nejpodivnějších místech a např. na zádi je zcela běžná i jejich troj- a vícečetnost. Kromě toho autobusy disponují také řadou světýlek, která je pouze „jevově“ obohacují. Jedná se zejména o diodová blikátka umístěná po stranách. Někdy to funguje tak, že např. zelený autobus je v noci ověnčen všelijakými zelenými světýlky. Nakolik to pasažérům pomáhá jej v noci identifikovat, to si zatím netroufám odhadnout.

A zmiňoval jsem roury? Ty tlusté, perforovaným plechem překryté roury, které se vinou po zádi každého druhého autobusu směrem vzhůru a slouží odvodu výfukových plynů?

AUTA a TUNING

Místní vozový park si také zalouží kratší článek. Některé fenomény jsou logické, jiné překvapivé.

Mezi logické jevy patří rozšíření a popularita jednodušších a levnějších modelů. Mezi nejstarší modely, které tu lze potkat patří notoricky jednoduše konstruovaný Renault 4. Někde mezi jevem logickým a překvapivým je fakt, že nadpoloviční většinu taxíků tu tvoří auta té nejmenší kategorie, zejm. Daewoo Matiz, Hyundai Atos, Kia nevím jek a podobné. A to i přesto, že slouží i jako „colectivos“, tj. taxi na něž se skládají 4 pasažéři. Jistým vysvětlením je patrně to, že zdejší pasažéři nikdy necestují zabaleni do zimníků a svrchníků, tudíž jejich nároky na prostor jsou menší.

Velikostní strop vozového parku (s vyjímkou off roadů) tvoří auta kategorie Daewoo racer sedan (čili cca VW Vento). Jediná větší auta, která jsem dosud zaznamenal, byla starší Mazda 6, jakési nové Mondeo, a prastará „čína“ Mercedes Benz S W 116.

Co se týče zastoupení značek, pak nejrozšířenější jsou levné asijské vozy (vš. Čínských plagiátů např. právě Matize). Mezi nimi tvoří „lepší“ společnost Mazda a tu a tam starší Nissan Sentra. Největším překvapením je silné zastoupení vozů značky Renault, které po asijských vozech tvoří asi nejsilnější homogenní skupinu. Toto zastoupení má zřejmě silnou tradici, neboť počínaje již zmíněným Renaultem 4 (196x) tu najdeme různé modely ze všech možných dob, přes často se vyskytující „Dacie“ (paradoxně teprve tady jsem viděl větší množství Dacií „v tuningu“) přes hojné R 9 až po Megane předminulé generace, sem tam i Clio či Twingo. Rovněž nová Dacia se tu prodává pod značkou Renault.

Nevím, nakolik to je znakem nějakých obzvláštních vztahů mezi Kolumbií a Francií, byť např. unesená politička Betancourtová žila a nyní opět žije ve Francii. Student ekonomie, jehož jsem se ptal a který by to měl vědět, tvrdil že je to výsledek dobré obchodní politiky Renaultu. Je také pravda, že jednoduchá francouzská auta mají tradici konstrukce vozů pro provensálské sedláky (Citroën 2CV), kterážto oblast disponovávala jak podobným klimatem tak jistou chudobou, tudíž jsou pak tato auta mají předpoklady obstát i v podmínkách méně rozvinutých států.

S jistým údivem jsem se (kromě Lad Niva a Samara) setkal také s cca desítkou Felicií. Dokonce vím o jedné, co je na prodej, takže čistě teoreticky bych tu mohl jezdit „pěkně po česku“ feldou. Příliš dobrou pověst však prý nemají, dílem kvůli problémům se servisem.

Menší díl trhu ovládají i produkty jihoamerických továren koncernů GM a VW. Tyto se liší od evropských modelů, byť často v detailech. Např. Opel (zde GM) Corsa se prodává v „kufrové“ verzi, přičemž u některé generace je předek připodobněn evropské Astře. Také VW zde má jakýsi model který připomíná křížence Felicie s VW polo.

Sporadicky nalezneme i americké koráby vyrobené na přelomu 60. a 70. let. Zřejmě sem nějak doputovaly přes panamskou šíji. Zejména silně je zastoupena značka Dodge, a to jak mezi osobními tak mezi užitkovými vozidly (klima zde umožnilo zachování i některých opravdových skvostů z let padesátých).

Mezi off roady převládají Toyota Landcruiser, Fordy (F a Bronco), Mitsubishi Pajera a podobné.

A konečně k tomu tuningu. Výzdoba osobních aut je zpravidla skromnější než výzdoba autobusů. Zatím jsem identifikoval dva význačnější směry. Prvním je „křiklavější“ styling amerického typu, zahrnující výfuky, všelijaké chromované díly, světýlka (např. lze vidět takto upravený Renault 4). Ostatně náhrada či doplnění původních světel jinými je tu ta nejběžnější věc, přirozená stejně jako sací reflex. Druhým směrem je „decentnější“ styling, který se zřejmě zhlíží v evropské či japonské předloze. Tak jako v Německu „dvojkový golf“ tak tady je ikonickým vozidlem pro tento typ stylingu starší, třídvéřová Mazda 3. Tento vůz doplněný tmavou folií, koncovkou výfuku, pěknými ráfky a decentním polepem tu lze potkat v nespočtu klonů.