pátek 30. ledna 2009
30.1. První setkání s přístavem
Tak dnešní den byl zajímavý hned z několika důvodů. Jednak jsme na úřadě vyřizovali I.D., jednak jsme poprvé měli typický kolumbijský oběd, dále jsme prvně absolvovali poradu v práci, začali dělat „projekt“, odpoledne lenošili v zátoce, kde je marina, a potom také první místní správný night life. A hned dvě zajímavá setkání. Na jeden den toho tedy bylo dost.
Snad k těm setkáním. V obou případech šlo o Američany, kteří měli něco společného s Českou republikou. První, který se vyskytoval na univerzitě v centru (našel Ježíše) měl na sobě tričko s motivem pražského orloje a pravil, že jeho tři nejlepší kamarádi otvírají v Praze nový hostel spolu s majiteli „Sir Toby's“.
Druhý měl dokonce na paži vytetovaného dvouocasého lva. Toto setkání bylo obzvláště šťastné. Nick totiž je studentem antropologie, po škole (Detroit) byl půl roku v Nairobi (jumž se prý přezdívá Nairobbery), pak 2 roky v Praze kde učil angličtinu a žil na Žižkově, posléze se vydal do Kartageny. Také tady učí angličtinu a chce tu být alespoň rok. Celkově jsme si zajímavě popovídali, domluvili se, že se jeětě potkáme, a slíbil, že mi půjčí antropologické a etnografické publikace o místním regionu, které si přivezl.
Jinak toto setkání se událo v závěru večera na Plaza de Trinidad. Jsem rád, že jsem nepodlehl nutkání jet po obědě domů (nechtělo si mi blemcat po městě s batohem s pasem a papíry). Ušlo by mi totiž povalování se na molíčku u zátoky s krásným výhledem na západ slunce, jachty, jiné lodě, protější výškové budovy a kroužící pelikány (viz album).
Poté jsme vyrazili do centra na výše uvedenou plazu, abychom se zde rozlouřili s některými stážistkami, které zítra odjíždějí (Litevka Katryna a Slovenka Vladimíra). Nakonec z toho byla celkem sešlost AIESECářů, tak nějak k nám gravitovali i další „gringos“ vč. uvedeného Nicka. Posezení v chládku na náměstíčku před kostelem, to si dám líbit, navíc odněkud vždy hraje typická hudba. Také jsem vyzkoušel na popud Kanaďanky Talie místní čerstvý džus – z Maracuji – a jakýsi kebab snack (jméno se mi vypařilo, foto viz. album).
Opět vše dobře dopadlo, když se prodavač, který si musel odběhnout rozměnit větší bankovku kterou jsem platil, opravdu s penězi vrátil. Následovala cesta domů autobuskem s ostatními. Některé prý jezdí i přes noc. No, měl jsem z toho trochu obavy, nicméně místní jeli s a je to prý košer, vskutku to také košer vypadalo, asi jedině kdyby člověk blbě vystoupil.
Těším se na další zážitky a to je pro dnešek vše.
A propos; 31.1. má svátek Marika. A co je to Španělsky? Buzík!:)
Snad k těm setkáním. V obou případech šlo o Američany, kteří měli něco společného s Českou republikou. První, který se vyskytoval na univerzitě v centru (našel Ježíše) měl na sobě tričko s motivem pražského orloje a pravil, že jeho tři nejlepší kamarádi otvírají v Praze nový hostel spolu s majiteli „Sir Toby's“.
Druhý měl dokonce na paži vytetovaného dvouocasého lva. Toto setkání bylo obzvláště šťastné. Nick totiž je studentem antropologie, po škole (Detroit) byl půl roku v Nairobi (jumž se prý přezdívá Nairobbery), pak 2 roky v Praze kde učil angličtinu a žil na Žižkově, posléze se vydal do Kartageny. Také tady učí angličtinu a chce tu být alespoň rok. Celkově jsme si zajímavě popovídali, domluvili se, že se jeětě potkáme, a slíbil, že mi půjčí antropologické a etnografické publikace o místním regionu, které si přivezl.
Jinak toto setkání se událo v závěru večera na Plaza de Trinidad. Jsem rád, že jsem nepodlehl nutkání jet po obědě domů (nechtělo si mi blemcat po městě s batohem s pasem a papíry). Ušlo by mi totiž povalování se na molíčku u zátoky s krásným výhledem na západ slunce, jachty, jiné lodě, protější výškové budovy a kroužící pelikány (viz album).
Poté jsme vyrazili do centra na výše uvedenou plazu, abychom se zde rozlouřili s některými stážistkami, které zítra odjíždějí (Litevka Katryna a Slovenka Vladimíra). Nakonec z toho byla celkem sešlost AIESECářů, tak nějak k nám gravitovali i další „gringos“ vč. uvedeného Nicka. Posezení v chládku na náměstíčku před kostelem, to si dám líbit, navíc odněkud vždy hraje typická hudba. Také jsem vyzkoušel na popud Kanaďanky Talie místní čerstvý džus – z Maracuji – a jakýsi kebab snack (jméno se mi vypařilo, foto viz. album).
Opět vše dobře dopadlo, když se prodavač, který si musel odběhnout rozměnit větší bankovku kterou jsem platil, opravdu s penězi vrátil. Následovala cesta domů autobuskem s ostatními. Některé prý jezdí i přes noc. No, měl jsem z toho trochu obavy, nicméně místní jeli s a je to prý košer, vskutku to také košer vypadalo, asi jedině kdyby člověk blbě vystoupil.
Těším se na další zážitky a to je pro dnešek vše.
A propos; 31.1. má svátek Marika. A co je to Španělsky? Buzík!:)
čtvrtek 29. ledna 2009
REFLEXE I.
Jak zmiňuje skoro každý kdo tu byl, ale člověk to ocení až tady, výrazným rysem místního života je bujný mikroekonomický kvas. Člověk by řekl, že krajní liberálové by sem mohli jezdit jen kvůli tomu. Jakkoli mi krajní liberalismus příliš sympatický není, tohle se mi docela líbí. Už jen systém dopravy je příznačný a velmi přímočarý, autobusy křižují, troubí a jinak se snaží přilákat co nejvíc pasažérů a peníze rovnou sbírají do kasičky, bez ohledu na vzdálenost. Snaha o výdělěk pak zajistí celkem obstojnou obslužnost.
Mimo to tu všude (i na pláži, v autobusech) obcházejí prodavači, kteří nabízejí kde co od občerstvení po tužky, většinou za pár set pesos (tedy v řádu korun). Nadto běžné čtvrti se vyznačují spontánní, chaotickou a přesto malebnou hustotou různých malých podniků: dílen, hospůdek, obchůdků. Lidí všude spousta. Další běžnou službou jsou lidé nabízející na ulici volání z mobilu (tito suplují telefonní budky). Minuta stojí od 100 pesos. Rovněž jsem tu prvně spatřil ve větším množství čističe bot. Atd.
Tato snaha stát na vlastních nohou je příznačná a všudypřítomná. Byť to není nijak explicitní nebo chtěné, ale ti lidé si snaží pomoci si sami, a už i skromné živobytí zaručuje, zdá se, spokojené úsměvy. Je ovšem pravda, že sem také migrují lidé z oblastí zmítaných guerilovou válkou, tvoří na okrajích slumy, a z nedostatku jiných možností se uchylují ke kriminalitě.
Takové věci, jako doprava, která se Evropanovi jeví jako chaotická a nebezpečná, nechávají lidi všech věků a postavení klidnými, prostě se to pragmaticky nějak bere bez zbytečné histerie, což je ve srovnání s Evropou celkem uvoňující pocit. A vesměs tu vládne pozitivní atmosféra. Nevím ovšem, co z toho je Kolumbie a co spíš Karibik, podle místních jsou např. lidé z Bogoty zaprdlí – a pokud jsem viděl, krajina a podnebí jsou tam bližší našim. Teplé podnebí a suché prostředí působí, že i velká chudoba je nanejvýš zaprášená a může se vyhřívat na sluníčku, což je nebe a dudy ve srovnání s plísní a hnilobou.
Mimo to tu všude (i na pláži, v autobusech) obcházejí prodavači, kteří nabízejí kde co od občerstvení po tužky, většinou za pár set pesos (tedy v řádu korun). Nadto běžné čtvrti se vyznačují spontánní, chaotickou a přesto malebnou hustotou různých malých podniků: dílen, hospůdek, obchůdků. Lidí všude spousta. Další běžnou službou jsou lidé nabízející na ulici volání z mobilu (tito suplují telefonní budky). Minuta stojí od 100 pesos. Rovněž jsem tu prvně spatřil ve větším množství čističe bot. Atd.
Tato snaha stát na vlastních nohou je příznačná a všudypřítomná. Byť to není nijak explicitní nebo chtěné, ale ti lidé si snaží pomoci si sami, a už i skromné živobytí zaručuje, zdá se, spokojené úsměvy. Je ovšem pravda, že sem také migrují lidé z oblastí zmítaných guerilovou válkou, tvoří na okrajích slumy, a z nedostatku jiných možností se uchylují ke kriminalitě.
Takové věci, jako doprava, která se Evropanovi jeví jako chaotická a nebezpečná, nechávají lidi všech věků a postavení klidnými, prostě se to pragmaticky nějak bere bez zbytečné histerie, což je ve srovnání s Evropou celkem uvoňující pocit. A vesměs tu vládne pozitivní atmosféra. Nevím ovšem, co z toho je Kolumbie a co spíš Karibik, podle místních jsou např. lidé z Bogoty zaprdlí – a pokud jsem viděl, krajina a podnebí jsou tam bližší našim. Teplé podnebí a suché prostředí působí, že i velká chudoba je nanejvýš zaprášená a může se vyhřívat na sluníčku, což je nebe a dudy ve srovnání s plísní a hnilobou.
29.1. opět do města
Tak, dneska jsme odesel z práce driv, protože se musí zařídit nějaké papírování. Toto papírování také zahrnovalo krevní test (co všechno tu nemají na ID:) Takže, na rozdíl od blbečků, kteří si na základce nechávali dělat „kódovačky“ poprvé teď vím že mám A+.
Následně jsme pak dělali fotky (běloši musí mít modré pozadí, takže naše jsou nepoužitelné), kopie atp., pak jsme si s Eduardem dali dvě místní piva ve stínu na náměstíčku. Jmenují se Aquila a je to docela dobré. Eduardo na sobě dost dře, přesto však je fajn, dnes se byl zapsat na kurzy Němčiny ale šprechtí dobře už teď, byl v Kanadě a Americe, funkcionář AIESECu atd.
Zítra pak půjdu na úřad DAS abych dostal cizinecké ID, následně na nějaké soustředění na univerzitu – máme totiž vymyslet nějaký projekt, večer bude rozlučka s nějakými stážisty kteří odjíždějí (ještě jsem tu zachytil jednu holku ze Slovenska, byť jsem ji viděl jen jednou).
Nakonec mne posadil na správný bus, ale teda dostat se ke mně domů j edobrodružné, busy různě křižují, takže dost dlouho jsme se hnali všelijakými sousedstvími, už se smrákalo, začínal jsem mít trochu nerv že skončím někde jinde, nicméně spolucestující potvrdili že jedeme „a Castellana“ a pak po 40 minutách bum a vynořili jsme se z uliček na avenidě před mým barákem.
Následně jsme pak dělali fotky (běloši musí mít modré pozadí, takže naše jsou nepoužitelné), kopie atp., pak jsme si s Eduardem dali dvě místní piva ve stínu na náměstíčku. Jmenují se Aquila a je to docela dobré. Eduardo na sobě dost dře, přesto však je fajn, dnes se byl zapsat na kurzy Němčiny ale šprechtí dobře už teď, byl v Kanadě a Americe, funkcionář AIESECu atd.
Zítra pak půjdu na úřad DAS abych dostal cizinecké ID, následně na nějaké soustředění na univerzitu – máme totiž vymyslet nějaký projekt, večer bude rozlučka s nějakými stážisty kteří odjíždějí (ještě jsem tu zachytil jednu holku ze Slovenska, byť jsem ji viděl jen jednou).
Nakonec mne posadil na správný bus, ale teda dostat se ke mně domů j edobrodružné, busy různě křižují, takže dost dlouho jsme se hnali všelijakými sousedstvími, už se smrákalo, začínal jsem mít trochu nerv že skončím někde jinde, nicméně spolucestující potvrdili že jedeme „a Castellana“ a pak po 40 minutách bum a vynořili jsme se z uliček na avenidě před mým barákem.
úterý 27. ledna 2009
FOTKY FOTKY FOTKY
Protoze zatim neumim davat fotky sem, tak tady je odkaz kde jsou aspon nejake...
http://www.facebook.com/album.php?aid=19904&l=41d93&id=1332364132
http://www.facebook.com/album.php?aid=19904&l=41d93&id=1332364132
27.1. prvni den V PRACI
Takže dnes jsem tu (celkem brzo, co) prvně žil životem řádného řadového občana.
Ráno brzo do práce (hned jak se rozední), potom na nákup a domů.
Teplo tu je, jak se clovek zastavi hned se orosi.
A bude pry hur. Napr. v jidelne na univerzite zatim jede
jen pulka vetraku. Az pojedou vsechny, to asi bude peklo:)
Lidi jsou tu fajn, dost mili a vstricni, i v te praci zatim, ne
jako kolikrat u nas. Napr. univerzita pusobi celkem jako u nas
mimo horší materiály ale jinak je to dost podobné
navíc obehnané drátem a vstup hlídají sekuriťáci takže
úplně v pohodě prostředí.
Venku je to trochu chaoticke, doprava, ty jejich busíky:) Např.
ten kterým jezdím já, se jmenuje „Microbus“:) Ostatní zas jinak,
většinou jsou to divoké kreace na podvozcích korejských
náklaďáků, na všech se tvůrce či provozovatel opravdu
vyřádili, nevýhodou je že přes vrstvu ozdobných folií na oknech
nevidíte kdy vystoupit, zas tam nepraží slunce.
Sem tam je to stará americká herka, ty nemám rád, dělají
největší kravál. Staví se kdekoli na požádání, peníze za jízdy až po
nástupu strčíte do ruky řidiči, aby se nezdržovalo.
Samozřejmě, že většina města je viditelně chudá, ale vysloveně nebezpečných
míst tu zas tolik není. No samozřejmě se člověk nemůže toulat
těmi chudými čtvrtěmi, kór né s foťákem atd.
Bydlím teď na půl cesty mezi
centrem a univerzitou, je to na hlavní třídě takže přímo před
barákem si stopnu bus do práce. Dům má sedm pater a jsem
v sedmém, u jedné paní z druheho kampusu univerzity. Byt je to
dost pěkný, akorát se tu dělá někdy horko. Navíc dům patří k místnímu
největšímu nákupnímu středisku a je to obšancováno hlídači
takže bezpečno, vedle je ta nákupka, dnes jsem prvně dělal
větší nákup. No ta pani se sice chce vyhledove
stehovat, takze to mozna bude jen na jeden nebo dva mesice ale
je to za super penize, tak jsem to bral.
Jinak skola neni nijak velka, je to sranda. Obecne jsou tu takove vtipne
kontrasty. Napr. vsude mozne je bezdratovy internet atd. technologie,
a pak clovek vyleze v kampusu na kopec a tam se pase osel, a tak...
Věc se má tak, že jsem si mohl vybrat rozvrh, takže jsem vzal výuku
od sedmi do jedenácti (po - pá). Pak tam sice do 4 musím být, ale ne když
bych musel něco zařídit atd. prostě sice bude ještě nějaká práce asi a
příprava hodin atd. ale bude i volný čas.
Což je dobré, tak si říkám, že jsem to docela vychytal, protože jsou tu i trainees
co učí v soukromé jazykovce a ti mají o dost víc práce.
No a taky si zvykám na místní jídlo a pití -. za to člověk dá hodně. ale nejlevnější
voda se prodává v pytlíku jako dřív mléko a stojí 300 pesos tj asi tak 4 Kč. No a ve
škole jsem si dal polívku a s limonádou vyšla cca na 3600 což je asi já nevím 40 Kč
a je docela dobrá, kuřecí, je tam dost masa, jen mám pocit, že do toho ty
kuřata nasekaj mačetou:)) takže je to i s kostma a chrupavkou, no prostě karibe...
Ráno brzo do práce (hned jak se rozední), potom na nákup a domů.
Teplo tu je, jak se clovek zastavi hned se orosi.
A bude pry hur. Napr. v jidelne na univerzite zatim jede
jen pulka vetraku. Az pojedou vsechny, to asi bude peklo:)
Lidi jsou tu fajn, dost mili a vstricni, i v te praci zatim, ne
jako kolikrat u nas. Napr. univerzita pusobi celkem jako u nas
mimo horší materiály ale jinak je to dost podobné
navíc obehnané drátem a vstup hlídají sekuriťáci takže
úplně v pohodě prostředí.
Venku je to trochu chaoticke, doprava, ty jejich busíky:) Např.
ten kterým jezdím já, se jmenuje „Microbus“:) Ostatní zas jinak,
většinou jsou to divoké kreace na podvozcích korejských
náklaďáků, na všech se tvůrce či provozovatel opravdu
vyřádili, nevýhodou je že přes vrstvu ozdobných folií na oknech
nevidíte kdy vystoupit, zas tam nepraží slunce.
Sem tam je to stará americká herka, ty nemám rád, dělají
největší kravál. Staví se kdekoli na požádání, peníze za jízdy až po
nástupu strčíte do ruky řidiči, aby se nezdržovalo.
Samozřejmě, že většina města je viditelně chudá, ale vysloveně nebezpečných
míst tu zas tolik není. No samozřejmě se člověk nemůže toulat
těmi chudými čtvrtěmi, kór né s foťákem atd.
Bydlím teď na půl cesty mezi
centrem a univerzitou, je to na hlavní třídě takže přímo před
barákem si stopnu bus do práce. Dům má sedm pater a jsem
v sedmém, u jedné paní z druheho kampusu univerzity. Byt je to
dost pěkný, akorát se tu dělá někdy horko. Navíc dům patří k místnímu
největšímu nákupnímu středisku a je to obšancováno hlídači
takže bezpečno, vedle je ta nákupka, dnes jsem prvně dělal
větší nákup. No ta pani se sice chce vyhledove
stehovat, takze to mozna bude jen na jeden nebo dva mesice ale
je to za super penize, tak jsem to bral.
Jinak skola neni nijak velka, je to sranda. Obecne jsou tu takove vtipne
kontrasty. Napr. vsude mozne je bezdratovy internet atd. technologie,
a pak clovek vyleze v kampusu na kopec a tam se pase osel, a tak...
Věc se má tak, že jsem si mohl vybrat rozvrh, takže jsem vzal výuku
od sedmi do jedenácti (po - pá). Pak tam sice do 4 musím být, ale ne když
bych musel něco zařídit atd. prostě sice bude ještě nějaká práce asi a
příprava hodin atd. ale bude i volný čas.
Což je dobré, tak si říkám, že jsem to docela vychytal, protože jsou tu i trainees
co učí v soukromé jazykovce a ti mají o dost víc práce.
No a taky si zvykám na místní jídlo a pití -. za to člověk dá hodně. ale nejlevnější
voda se prodává v pytlíku jako dřív mléko a stojí 300 pesos tj asi tak 4 Kč. No a ve
škole jsem si dal polívku a s limonádou vyšla cca na 3600 což je asi já nevím 40 Kč
a je docela dobrá, kuřecí, je tam dost masa, jen mám pocit, že do toho ty
kuřata nasekaj mačetou:)) takže je to i s kostma a chrupavkou, no prostě karibe...
26.1. prvni navsteva pracoviste
Tak dnes jsem byl prvně na svém pracovišti:)
(Měli jsme začít už dnes, ale nikdo nám to neřekl.) Můj šéf, David, je opravdu jak se říká v pohodě, stejně tak většina lidí. Bere se tu vše dost pragmaticky a nikdo nemá hysterii z menších zádrhelů.
Eduardo vsak dodelava nejaky projekt a je trochu nervozni a hekticky. Jejich projekt, na rozdil od praxe nasich skol, je prakticky: delaji navrh upravy dopravy na 2 mistech mesta, vysledkem je doporuceni mestske rade a ve stredu jim to maji prezentovat.
Tento den byl jinak hodně hektický, protože jsme se byli také podívat na 2 možnosti bydlení, z nichž druhou jsem taky využil. Takže večer jsem tam dojel, pak si vybalil a pak dělal přípravu hodin na další den.
(Měli jsme začít už dnes, ale nikdo nám to neřekl.) Můj šéf, David, je opravdu jak se říká v pohodě, stejně tak většina lidí. Bere se tu vše dost pragmaticky a nikdo nemá hysterii z menších zádrhelů.
Eduardo vsak dodelava nejaky projekt a je trochu nervozni a hekticky. Jejich projekt, na rozdil od praxe nasich skol, je prakticky: delaji navrh upravy dopravy na 2 mistech mesta, vysledkem je doporuceni mestske rade a ve stredu jim to maji prezentovat.
Tento den byl jinak hodně hektický, protože jsme se byli také podívat na 2 možnosti bydlení, z nichž druhou jsem taky využil. Takže večer jsem tam dojel, pak si vybalil a pak dělal přípravu hodin na další den.
25.1. prvni den v Karibiku
První den „tady“. Po ránu (snídaně u Eduarda) jsme vyrazili koupit mi simkartu, a pak do města. Supermarkety to jsou podobné, v něčem lepší, v něčem horší.
Centrum je obehnané zdí, prošli jsme to celkem rychle, uličky jsou opravdu malebné, spousta barev, zajímavých architektonických detailů... toto je to Cartagena o níž psal Marquez. Také jsme našli český konzulát, pro případ.
Následně jsme se odebrali na pláž kde jsme se setkali s dalšími asi čtyřmi lidmi, poseděli na pláži pod altánkem a vykoupali se (moře je asi tak čisté jako u nás v létě rybníky... žádná sláva ani trága) ale jsou tu pěkné vlny. Kolem pořád něco lidé nosí a prodávají, naštěstí jsou méně otravní než v některých jiných zemích, takže je vesměs stačí ignorovat. A zas, na kterém našem koupališti přijde občerstvení za námi:)
Tak nám uběhlo odpoledne, pak jsem šli dát si něco k jídlu (místní typické pouliční jídlo „fritos“ jsou to takové smažené, ale dost syté věci) pak jsme dojeli domů, kam přišli další lidé dívat se na film, nicméně mne zmohla únava a tak jsem brzo usnul.
Poznatkem dne je, že den začíná dřív a končí dřív, kvůli slunci; dne je tak cca od půl šesté do půl sedmé. Dalším bylo seznámení s místní dopravou, což jsou kromě taxíků ještě busy (oboje při jízdě troubí na lidi aby nastoupili. Busy nemají čísla ale jména a platí se stejně ať jedete kam jedete, kam jedete víte podle toho jména. Ceny se liší podle kvality busu:) můžete si připlatit a připočkat na klimatizovaný.
Centrum je obehnané zdí, prošli jsme to celkem rychle, uličky jsou opravdu malebné, spousta barev, zajímavých architektonických detailů... toto je to Cartagena o níž psal Marquez. Také jsme našli český konzulát, pro případ.
Následně jsme se odebrali na pláž kde jsme se setkali s dalšími asi čtyřmi lidmi, poseděli na pláži pod altánkem a vykoupali se (moře je asi tak čisté jako u nás v létě rybníky... žádná sláva ani trága) ale jsou tu pěkné vlny. Kolem pořád něco lidé nosí a prodávají, naštěstí jsou méně otravní než v některých jiných zemích, takže je vesměs stačí ignorovat. A zas, na kterém našem koupališti přijde občerstvení za námi:)
Tak nám uběhlo odpoledne, pak jsem šli dát si něco k jídlu (místní typické pouliční jídlo „fritos“ jsou to takové smažené, ale dost syté věci) pak jsme dojeli domů, kam přišli další lidé dívat se na film, nicméně mne zmohla únava a tak jsem brzo usnul.
Poznatkem dne je, že den začíná dřív a končí dřív, kvůli slunci; dne je tak cca od půl šesté do půl sedmé. Dalším bylo seznámení s místní dopravou, což jsou kromě taxíků ještě busy (oboje při jízdě troubí na lidi aby nastoupili. Busy nemají čísla ale jména a platí se stejně ať jedete kam jedete, kam jedete víte podle toho jména. Ceny se liší podle kvality busu:) můžete si připlatit a připočkat na klimatizovaný.
24.1. První večer v Karibiku
Inu, pokud mám mluvit o včerejšku, řeknu to asi takhle: do Cartageny jsem přiletěl s malým zpožděním a bez problémů (Nejprve mne navigoval kluk z Medellínu, který se vracelz MBA v Anglii, pak náhoda tomu chtěla, že jsem seděl v letadle vedle nějaké paní co v Bogotě prodává Volkswageny, a s níž jsem lámanou španělštinou vyměnil asi 20 vět). Na letišti mne přivítalo tropické teplo (byl jsem rád) a pak asi 10 AIESECářů (byl jsem rád ale tolik jsem jich skutečně nečekal).
Kromě Gisel a Eduarda ještě Rafaelo, Diego, Pilar, jedna stážistka z Ruska a další (polovic jsem zapomněl). Z toho Pilar, Gisel a Eduardo mluví skoro plynnou španěštinou. Edouardo je naštěstí sympatický (celkem mi padl do oka už přes mail) a první noc spím u něj a jeho rodiny.
Pak se rozdělujeme abychom se pozdějisešli ve městě na „welcome party“. Inu, unavený jsem kupodivu nebyl tak si říkám když kulturní šok, tak pořádný – a poď mi!
Je to tu asi tak o 40 procent Karibštější než jsem čekal, cojsem zatím viděl tak kromě centra to bude zvětšený St. Martin: psi, černoušci, troubící taxíky, chatkodomky... Bereme si taxíka (žlutý Daewoo Matiz – zde jsou zřejmě všechny skoro stejné, reguluje to město) a jedeme, mám si zamknout dveře – a hleďme.
Eduardo bydlí s rodiči v takové té hlídané kolonii jak jsem ní slyšel která není velkým činžákem ale skrumáží menších domků. U vjezdu je symbolická brána a dva černoušci v uniformě s obušky. I uvnitř mají ale domečky na oknech mříže. Oba Eduardovi rodiče pracují ve zdravotnictví a podle všeho je to taková ta lepší střední třída.
Domek patrový, dole kuchyň a prádelna, a obývák s jídelnou, nahoře tři ložničky, jakási chodbopracovna, koupelna (ultračistá). Stavby tu vypovídají o klimatu, dvojité zasklení bychom hledali marně, navíc jsou okna a dveře otevřené (asi pořád – právě je zima). Eduardo mne ubytuje ve svém pokoji. Je zajímavé že pokoje jsou otevřeny do krovu, takže na stropě je mříž černých dřevěných trámů a na tom cosi co vypadá jako omítka na rákosu nebo tak a pak už asi zvenku krytina (pálená taška).
Posléze vyrážíme ven, abychom tam trochu pobloudili po centru a našli ostatní AIESECáře. Zaujala mne na efekt koncipovaná budova komerčního centra – ještě ji vyfotím – vstup je pojat dramaticky.
Po chvíli zapadáme do nedalekého baru, kde se seznamuji s místní verzí „nočního života“. Ta je charakteristická tím, že leccos je opačně než u nás, totiž: u nás se nejdřív dlouho sedí a pije, a pak někdy tancuje. Tady ne. Po příchodu se skoro všichni vrhají na volnou plochu mezi stoly a židlemi a oddávají se náruživému tanci. Rovněž dělají vše proto abych se zůčastnil taky vč. postrkování doprostřed atp., navzájem se hlasitě povzbuzují, výskají, fotí se atd.
Míru akustického hluku by žádný náš hygienik neschválil, nicméně nikomu to asi nevadí, chudáci číšníci, obávám se, že slyší tak do 30 až 40 let, déle jistě ne. Také další věc je tu obráceně: vevnitř je díky klimatizaci až zima (snad nenastydnu). Hraje se merenque, reggaeton (tyto se mi líbí) a řada dalších stylů, jejichž jména jsem ovšem zapomněl. Zde už tedy určitý kulturní šok je (člověk opravdu neví jak se chovat, ježto místní zvyklosti se v lecčems liší). No, asi po dvou hodinách jsem si celkem zvykl a víceméně se i uvolnil.
Také se seznamuji s řadou dalších stážistů a místních AIESECářů (pokud to tedy hluk, jejich angličtina resp. moje Španěština umožňují). Všichni stážisti jsou stážistky (nevím proč?). Převládají země v okruhu bývalé RVHP, navíc je tu Kanaďanka. Litevka Katarina je naší (s Ruskou) předchůdkyní na pozici učitele angličtiny na universitě. Dozvídám se, že je to docela daleko, ale že (což je výhoda) nebudeme mít tolik práce jako ti, kdo učí v soukromé jazykovce (sláva)(je tomístní odnož Centro Colombo Americano – té stejné kam jsem málem jel do Manizales). Studenti mají v angličtinu v kurikulu povinně, rozdíly v dovednostech jsou prý značné. Němčina je nepovinná tak tam skoro nikdo nechodí – tak se kloním k tomu, že jim to ani nabízet nebudu:)
No, a to bylo za ten den asi všechno...
Kromě Gisel a Eduarda ještě Rafaelo, Diego, Pilar, jedna stážistka z Ruska a další (polovic jsem zapomněl). Z toho Pilar, Gisel a Eduardo mluví skoro plynnou španěštinou. Edouardo je naštěstí sympatický (celkem mi padl do oka už přes mail) a první noc spím u něj a jeho rodiny.
Pak se rozdělujeme abychom se pozdějisešli ve městě na „welcome party“. Inu, unavený jsem kupodivu nebyl tak si říkám když kulturní šok, tak pořádný – a poď mi!
Je to tu asi tak o 40 procent Karibštější než jsem čekal, cojsem zatím viděl tak kromě centra to bude zvětšený St. Martin: psi, černoušci, troubící taxíky, chatkodomky... Bereme si taxíka (žlutý Daewoo Matiz – zde jsou zřejmě všechny skoro stejné, reguluje to město) a jedeme, mám si zamknout dveře – a hleďme.
Eduardo bydlí s rodiči v takové té hlídané kolonii jak jsem ní slyšel která není velkým činžákem ale skrumáží menších domků. U vjezdu je symbolická brána a dva černoušci v uniformě s obušky. I uvnitř mají ale domečky na oknech mříže. Oba Eduardovi rodiče pracují ve zdravotnictví a podle všeho je to taková ta lepší střední třída.
Domek patrový, dole kuchyň a prádelna, a obývák s jídelnou, nahoře tři ložničky, jakási chodbopracovna, koupelna (ultračistá). Stavby tu vypovídají o klimatu, dvojité zasklení bychom hledali marně, navíc jsou okna a dveře otevřené (asi pořád – právě je zima). Eduardo mne ubytuje ve svém pokoji. Je zajímavé že pokoje jsou otevřeny do krovu, takže na stropě je mříž černých dřevěných trámů a na tom cosi co vypadá jako omítka na rákosu nebo tak a pak už asi zvenku krytina (pálená taška).
Posléze vyrážíme ven, abychom tam trochu pobloudili po centru a našli ostatní AIESECáře. Zaujala mne na efekt koncipovaná budova komerčního centra – ještě ji vyfotím – vstup je pojat dramaticky.
Po chvíli zapadáme do nedalekého baru, kde se seznamuji s místní verzí „nočního života“. Ta je charakteristická tím, že leccos je opačně než u nás, totiž: u nás se nejdřív dlouho sedí a pije, a pak někdy tancuje. Tady ne. Po příchodu se skoro všichni vrhají na volnou plochu mezi stoly a židlemi a oddávají se náruživému tanci. Rovněž dělají vše proto abych se zůčastnil taky vč. postrkování doprostřed atp., navzájem se hlasitě povzbuzují, výskají, fotí se atd.
Míru akustického hluku by žádný náš hygienik neschválil, nicméně nikomu to asi nevadí, chudáci číšníci, obávám se, že slyší tak do 30 až 40 let, déle jistě ne. Také další věc je tu obráceně: vevnitř je díky klimatizaci až zima (snad nenastydnu). Hraje se merenque, reggaeton (tyto se mi líbí) a řada dalších stylů, jejichž jména jsem ovšem zapomněl. Zde už tedy určitý kulturní šok je (člověk opravdu neví jak se chovat, ježto místní zvyklosti se v lecčems liší). No, asi po dvou hodinách jsem si celkem zvykl a víceméně se i uvolnil.
Také se seznamuji s řadou dalších stážistů a místních AIESECářů (pokud to tedy hluk, jejich angličtina resp. moje Španěština umožňují). Všichni stážisti jsou stážistky (nevím proč?). Převládají země v okruhu bývalé RVHP, navíc je tu Kanaďanka. Litevka Katarina je naší (s Ruskou) předchůdkyní na pozici učitele angličtiny na universitě. Dozvídám se, že je to docela daleko, ale že (což je výhoda) nebudeme mít tolik práce jako ti, kdo učí v soukromé jazykovce (sláva)(je tomístní odnož Centro Colombo Americano – té stejné kam jsem málem jel do Manizales). Studenti mají v angličtinu v kurikulu povinně, rozdíly v dovednostech jsou prý značné. Němčina je nepovinná tak tam skoro nikdo nechodí – tak se kloním k tomu, že jim to ani nabízet nebudu:)
No, a to bylo za ten den asi všechno...
sobota 24. ledna 2009
23.1. let Praha Madrid
Po horečných přípravách konečně na letišti. Znovu děkuju všem mocnostem za p. Machače z Asiany, díky němuž mám v ceně letenky také přenocování v madridu v hotelu (místo na letišti pod prostěradlem jako obvykle).
Po příjezdu do Śpaněl jsem zjistil, že jim nerozumím skoro vůbec:) Ale jsou docela milí. No a z hotelu se vyklubala docela luxusní čtyřhvězda a ještě jsem dostal i večeři:)
Po příjezdu do Śpaněl jsem zjistil, že jim nerozumím skoro vůbec:) Ale jsou docela milí. No a z hotelu se vyklubala docela luxusní čtyřhvězda a ještě jsem dostal i večeři:)
24.1. Let z Madridu do Cartageny
Na letiště jsem se dostal v pohodě, tam ale bylo třeba jít na jiný terminál a já chtěl projít omylem bezpečnostní kontrolou s kufrem, takže mi zrentgenovali všechny lahve s alkoholem a vraátili mne. Musel jsem ho odbavit a pak teprv přejet na terminál, no naštěstí se to stihlo a i kufr dojel až do Bogoty.
Letadlo je tedy trochu „stará škola“ ze stropu jsou ještě standardní obrazovky. Také jsem si všiml že za palubní zavazadlo to leckdo považuje i pořádnou sportovní tašku nebo kufr, s ledovým klidem to pak složitě cpou do schránek nad hlavou. Také se explicitně upozorňuje na to, že na záchodě se nesmí ani kouřit ani používat elektroniku (asi to tu s pravidly někteří moc neřeší dle pravidla „co oči nevidí to srdce nebolí“:).
Ćas si krátím s palubním počítačem, Śpanělština je vážně v zásadě dost postavená na těch románských kořenech, leccos člověk po chvíli dekóduje. Nejlepší je bilingvní palubní časopis, takže jsem ho sbalil:) A taky si hraju s foťákem.
No. už musíme boardovat tak to vypnu a až zase z Cartageny...
Letadlo je tedy trochu „stará škola“ ze stropu jsou ještě standardní obrazovky. Také jsem si všiml že za palubní zavazadlo to leckdo považuje i pořádnou sportovní tašku nebo kufr, s ledovým klidem to pak složitě cpou do schránek nad hlavou. Také se explicitně upozorňuje na to, že na záchodě se nesmí ani kouřit ani používat elektroniku (asi to tu s pravidly někteří moc neřeší dle pravidla „co oči nevidí to srdce nebolí“:).
Ćas si krátím s palubním počítačem, Śpanělština je vážně v zásadě dost postavená na těch románských kořenech, leccos člověk po chvíli dekóduje. Nejlepší je bilingvní palubní časopis, takže jsem ho sbalil:) A taky si hraju s foťákem.
No. už musíme boardovat tak to vypnu a až zase z Cartageny...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
